Co na Vánoce?

Taky každý rok řešíte, co kamarádům, otcům, bratrům, strejdům (ale i tetám :-) na Vánoce?

Pokud jsou aspoň trochu sportovně zaměřeni, mám pro vás tip.
Software na tvorbu cyklotras.
Je to digitální mapa např. pohoří Ydykseb (Beskydy :-), do které si "naklikáte" vlastní trasu. Program vám potom zobrazí výškový profil trasy a různé jiné statistické údaje. Pokud budete zděšení převýšením, tak si prostě na mapě najdete přijatelnější trasu.
Více info na: http://www.cyklotrasy.info
A za pár peněz máte origoš dárek.

Aleje

Jsou součástí naší krajiny už několik staletí. V poslední době je bohužel nedokážeme dostatečně ocenit. Václav Cílek, známý geolog a popularizátor ochrany české krajiny, provází diváky v pořadu ČT "Aleje jako součást naší krajiny". Pokud máte 20 minut čas a máte chuť se dozvědět něco o naší krajině, doporučuji kliknout zde: http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/10140177481-aleje-jako-soucast-nasi-krajiny/20756223079.html

Ochrana zeleně je cílem petice sdružení Arnika.
Text petice naleznete zde:
http://arnika.org/petice/?x=2130094
Pokud budete mít zájem se k petici připojit, mám jednu kopii u sebe, takže jstačí se ozvat.

Ne bílý ale šedý předvánoční čas v Ostravě a okolí

Už je tu zas zimní prachový čas.

Posledních pár dní jsou v Ostravě a okolí několikanásobně překračovány limity PM10 (polétavý prach).
Během těch to dní se s ohledem na vaše zdraví vyplatí následovat určitá doporučení:

• malé děti, starší spoluobčané a lidé trpící srdečně cévními a respiračními chorobami by měli výrazně omezit pobyt ve venkovním prostředí
• vyhýbat se namáhavé práci a sportování venku
• zvýšit přísun vitamínů, především vitamínu C
• obytné místnosti větrat jen krátce (5 min), intenzívně několikrát denně
• v obytných prostorách se zdržet práce s chemickými látkami (např, rozpouštědla, barvy)
• pokud je to reálné, omezit používání otevřených plynových spotřebičů v domácnostech
• nekouřit, vyhýbat se zakouřeným místnostem.
  

Více informací a detailní popis vlivu zvýšené koncentrace prachu na lidské zdraví naleznete zde
http://www.khsova.cz/01_aktuality/znecisteni_ovzdusi_prachem.php?datum=2006-01-23

Pro aktuální stav ovzduší klikněte na:
http://www.chmi.cz/OS/info.php?page=uvod.php?typ=ocoPM10

Pokud máte zájem zapojit se do aktivit vedoucích ke zlepšení životního prostředí na Ostravsku, klikněte na web Aliance Nebe nad Ostravou.
http://www.nebenadostravou.cz

Bílé divadlo

Motto:
"...člověk, který si nasadí lyže a stane se lyžařem, je svým rozhodnutím proměněn... na lyžích se člověk vrací sám k sobě... "

Tento pátek jsem měla možnost nechat na sebe působit představení Bílého divadla. Šlo o hru TY, KTERÝ LYŽUJEŠ.
Bylo to vskutku neobvyklé představení.
Herci se po jevišti pohybují nazí s lyžemi na nohou. Během celého představení nepadne ani slovo.
Řeknu Vám, že celou dobu představení jsem zírala s otevřenou pusou a nevěděla co si o celé věci myslet.
Nahá mužská těla různých tvarů, bembelající se údy, lyže, legrační pohyby, absurdní cyklení členů po jevišti, podivná hudba....to vše dokonale vyplo moje racionální uvažování.
Nevěděla jsem, jestli se smát nebo červenat, jestli se snažit proniknout do příběhu nebo jen tak spočinout a nechat vše plynout.
Z repertoáru Bílého divadla jsem ještě viděla hru Z TOHOTO OBRAZU UŽ NIKDY NEODEJDU.
Představení bylo součástí festivalu Colours of Ostrava. I toto představení bylo jako se říká "na bednu".
Každopádně obě hry vřele doporučuji :-)
Více na http://www.biledivadlo.cz
Obrázek stažen z: http://biledivadlo.cz/lyzar

Poslední zpráva z Irska

Hello for last time!
Takže to mám za sebou. Obdržela jsem a předala dary, vyslechla si spoustu hezkých slov na rozloučenou, dostala hodnotící zprávu a můžu tradáá domů :-) Irsko teď zažívá největší zimu za poslední roky, tak aspoň nebudu mít doma klimatický šok. Pavoukům zima nevadí, tak tvoří svá síťová díla. V sobotu jsem si ještě irskou zimu užila ve vánočním Dublinu. Nedávno byla v Dublinu otevřená česko-slovenská čajovna, tak jsem Marjan názorně ukázala jak se u nás v ČR relaxuje. Čajovna je to vydařená. Dýchlo to tam na mě domovem. Ale ceny jsou tam pekelně irské.
Zítra ráno už mířím na letiště a odpoledne jsem doma.
Děkuju všem, kteří četli moje příspěvky. Doufám, že aspoň občas pobavily a zpříjemnily den.
Taky děkuju všem kdo mi psali maily, pohledy, dopisy, sms atd. Moc mi to pomohlo, když jsem se cítila sama.
S blogem nekončím. Občas budu podávát zprávy o věcech, které mi přijdou zajímavé nebo důležité.
Takže lidé...bděte :-)
See you in Czech Republic
Maki už zase jen Volná

Nebo radši jazz?

Máte rádi jazz? Nebo jste zatím neměli šanci se ponořit do jazzových vod?
Zkuste se zaposlouchat do hudby Milese Davise, který je nazýván "Picasso of Jazz".
http://www.milesdavis.com/music.asp
Pro spuštění rádia klikněte na "tlačítko" Miles Davis Music Player v levém dolním rohu.
Enjoy :-)

Něco proti podzimní depresi

Je vám zima, tma, smutno nebo cítíte, že vám něco chybí?
Tak třeba vám tohle pomůže trochu "ožít"
http://www.youtube.com/watch?v=iimMKWF7SK0

Přeji příjemný zážitek!

Zdravím do zasněženého Česka, ale i jinam!

Tak už se mi to krátí. Příští týden mě máte zase doma. Aer Lingus zrušil plánovanou stávku, tak snad už nic nebrání tomu, abych v úterý dorazila. Snad jen sněhová bouře…takže mi prosím držte palce.

Co nového v Irsku. No všude už je vánoční šílenství. Během výletu s kamarádkou Janou jsme viděly v Dublinu rozsvěcování velkého vánočního stromu (teda jsou to spíš drátěné koule omotané vánočními svíčkami epilepticky blikajícími do kraje) na hlavní třídě. Řeknu vám, dost divný pocit slyšet Tichou noc a jásající vánoční dav 9. listopadu…ale krize zasáhla docela citelně i Irsko, tak se obchodníci i politici snaží co nejdřív navodit vánoční atmošku, aby obyvatelstvo začalo nakupovat. A s tím Irové problém nemají. Fenomén Keltského Tygra jim umožnil projít dobrým „shopping“ školením. Lidi se mě pořád více ptají, co si myslím o Irsku. Řeknu vám, je stále těžší a těžší odpovědět. Chci být slušná a potěšit je, tak se snažím vypíchnout klady irské kultury, ale čím jsem tu déle a mám možnost pozorovat dění a mluvit s různými lidmi, tak vidím stále více negativ. Ale to je asi normální.

Minulý týden jsem byla nemocná a pořád nejsem 100% zdravá, ale to už asi tady ani nebudu. Takže jsem ležela v posteli a sem tam se snažila makat na svém výzkumu. V pondělí jsem měla poslední dvě interview, takže teď o víkendu pojedu naposled do Dublinu jen jako turista.

Tento týden mě čeká ještě jedno mini-školení a jinak už balení, kopírování, psaní závěrečných zpráv a loučení. Upřímně mohu říct, že mi kolegové příliš nepřirostli k srdci. Jedním z důvodů je asi rozdílnost kultur nebo spíš rozdílnosti v žebříčku hodnot. Někdy si v kanceláři připadám jak mimozemšťan, ale ten pocit mívám i v ČR, takže těžko říct, v čem je to jiné. Možná je to tím, že jsem po delší době potkala „normální“ lidi. Moji kamarádi, známí, kolegové a rodina jsou lidi z podobného těsta jako já a vlastně tohle je pro mě po dlouhé době možnost potkat lidi z jiného prostředí. Podobný pocit jako já má i moje spolubydlící Marjan a Susan, která do firmy nastoupila před pár týdny. Obě jsou velmi otevřené a méně zaměřené na „materiální blaho“ než ostatní. Obě mají ve firmě poměrně nezáviděnihodnou pozici outsiderů. Rozdíly ve firmě se ukázkově projevily v otázce vánočního firemního večírku. Pro mě, ale i pro Marjan a Susan , je vánoční večírek o lidech, o dobrém jídle a pití při zvuku vánočních koled, případně při pokusu o zpěv některého z kolegů při karaoke. Zbytek firmy to letos viděl jinak. Vánoční večírek se letos koná…tadááá…v Madridu, ve Španělsku. Firma zaplatí letenky, hotel i útratu. A to vše v dobách ekonomické krize. Nemluvě o uhlíkové stopě. Já nejedu, protože už budu doma a Marjan se Susan odmítly nabídku a radši zůstanou v kanceláři. Takže si asi umíte představit náladu ve firmě. Ale pro mě jsou to cenná poznání toho, jak tzv. „lidské“ záležitosti můžou ovlivňovat fungování firmy.

Takže užívejte sněhu a brzy nashle :-)

Maki O'Makule

PS: Fotka, která je součástí tohoto příspěvku, byla pořízena v Dublinu, ve čtvrti Ballymun. Je to čtvrť, ve které probíhá už deset let proces revitalizace. Některé části jsou už v docela dobrém stavu, ale zbytek oblasti připomíná spíš Rumunsko. Dům na fotce je z větší části neobývaný nebo vyhořelý. A slovy Járy Cirmana "zatímco poníci (nebo jeleni) se klidně pasou :-)

Kdo ještě neviděl fota z minule,tady je odkaz:

http://picasaweb.google.com/marketa.volna/IrskoSJanKem#

Pro nemoc (zase) příspěvek odložen

Irské klima mi rozhodně nesvědčí. Jsem už zase nemocný člověk. Původně jsem měla v plánu podat zprávu o výletu s kamarádkou Janou, ale nějak se necítím na delší rozepisování.
Takže tady najdete fota:
http://picasaweb.google.com/marketa.volna/IrskoSJanKem#

Co se mi nejvíce líbilo na výletě?
Túra podél poloostrova a výhled na úžasné útesy a moře.
Pes, který se k nám na naší túře přidal.
Západ slunce v přístavu, kde jsme viděli divoké tuleně.
Domek našeho hostitele Locha (www.couchsurfing.com).
Muzeum Georgian House.

Hezkou neděli

Markéta

Halloween a jiné

Mí drazí,

další týden v Irsku je za mnou. Byla jsem seriozní účastník konferencí, čarodějnice, Robin Hood a turista. Ptáte se, jak jsem to všechno stihla? Tak se hezky posaďte, uvařte si čaj a čtěte :-)

V pátek se konala konference na hradu Slane. Je to prakticky jediný stojící a užívaný hrad v Meath. Ostatní hrady jsou spíš velmi impozantní zříceniny. Slane Castle patří Lordu Henry Mount Charles a pro veřejnost je otevřený jen v létě a příležitostně i během roku. Dobrou příležitostí je například koncert Rolling Stones, Madonny, U2 nebo příští léto Oasis. Na hradu je možné mít i svatbu, leč tu si může dovolit pouze dublinská smetánka.
Jak už jsem se zmínila, já byla na hradě na konferenci. Konference se týkala Evropské úmluvy o krajině a Village Design Statement (krkolomný překlad -Zpráva o designu vesnice). O co jde? No pokusím se to vyjádřit jasně, stručně, názorně. Evropská krajina byla po staletí formována člověkem k jeho obrazu. Na stavbu domu byly používány místní suroviny, každá vesnice měla nějakou specifičnost např. určitý druh oken, barvu omítky atd. Když se člověk před sto lety podíval z hory na krajinu pod sebou, pravděpodobně byly jeho oči potěšeny. Dneska, aby se bál člověk otevřít oči. Z vrcholu kopce v lepším případě vidí holé stráně sjezdovek a socialistické horské hotely, v horším případě fabriku typu Hyundai. Evropská úmluva o krajině se mimo jiné snaží zachovat zbytky původní evropské krajiny a Village Design Statement je nástroj k realizaci této idey. Vesnice s pomocí grantu a podpory místních obyvatel vytvoří zprávu, ve které označí výjimečné prvky v architektuře nebo struktuře vesnice a ty se snaží dále zachovat, případně při stavbě nových budov následovat kulturní dědictví. Takže se potom nemůže stát, že ve vesnici, kde 90% budov tvoří dřevjanky, někdo s prominutím „vyblije“ své ego do krajiny ve formě podnikatelského baroka. Byla to zajímavá konference, které se zúčastnilo plno uvědomělých idealistických lidí (v překladu…stejní blázni jako já :-)

Aby konferencí nebylo málo, včera večer jsem se vrátila z další velmi zajímavé konference o Green Infractucture (Zelená infrastruktura). Tam jsem si rochnila ještě víc. Konference byla dvoudenní a konala se v přímořském městečku Malahide pár kilometrů severně od Dublinu. Přednášející byly a jsou kapacity v oboru a přijeli z USA, Velké Británie, Holandska, Švédska a samo z Irska. Opět samí lidé plní ideálů, které ovšem nejsou založen jako u mě na naději v lepší budoucnost, ale na zkušenosti, že ideály lze realizovat. Tato povznesená nálada byla ještě umocněna vítězstvím Obamy ve volbách, takže když irský ministr životního prostředí oficiálně na konferenci pogratuloval novému prezidentovi ke zvolení, Američani vyskakovali, jásali, tleskali a objímali se. Není se čemu divit. Byli to všichni vědci nebo lidi z neziskového sektoru a ti opravdu úpěnlivě touží po změně ve vedení země, která více ocení jejich práci. Jak už jsem se zmínila, téma konference bylo zelená infrastruktura. Je to nový přístup v pohledu na zelené plochy na úrovni států, regionů, měst a obcí. Zeleň je zde vnímána rovnocenně k tzv. šedé infrastruktuře (dálnice, železnice, budovy, potrubí) atd. Nebudu to tady moc rozepisovat, bo vás nechci úplně unudit, ale každopádně pro mě to byl velký přínos a už se těším, jak některé poznatky „vpašuju“ do svého výzkumu a třeba někdy v budoucnu i do praxe. Mé nadšení bude ale pravděpodobně „sešrotováno“ českou realitou…v případě Moravskoslezského kraje oranžovo-rudou :-(

No kromě konferencí jsem byla párkrát v kanceláři. Mám nové úkoly, takže se do konce stáže můžu ještě nějak projevit. Taky jsme měli Halloween. Dětičky u dveří krvácely, bledly, cenily zuby, trčely jím žebra, poletovaly, poskakovaly, kvokaly a vyluzovaly jiné různé zvuky. Bylo to docela fajn…já jsem se převlékla za čarodějnici (někteří mohou namítnout, že jsem se ani moc nemusela převlékat) a strašila jsem je taky. Dávaly jsme jim bonbóny a po osmé večerní už byl klid. V sobotu jsme se po cestě na tradiční týdenní nákup stavily na Hill of Tara. Je to posvátný kopec (spíš kopeček) nedaleko Navan, kde údajně kdysi dávno sídlili legendární irští králové. Je to pěkné místo, rozhled široko daleko, krásný kostel, různé archeologické nálezy. My jsme tam byly zrovna v době, kdy tam skupina nějakých lidí tančila v kruhu a k tomu jim bubnovali hudebníci. No a v neděli jsem celý den byla v lese (což je v Irsku docela vzácnost) a učila se střílet z luku. Bylo to dobrobrůžo hlavně proto, že jsem se co chvíla bořila do bahna. Terče byly gumové 3D modely zvířat důmyslně rozmístěné po lese. Nu lukostřelba není asi sport pro mě (Robin za mě nebude), ale každopádně to bylo zajímavé zkusit.

No a zítra. Zítra mi přijede kamarádka z Česka na návštěvu. V práci dostanu pár dní volna, takže budeme spolu poznávat krásy Irska, ale hlavně Dublinu a okolí.

Takže to je protentokrát všo a 2. prosince mě máte v ČR jak na ořu.

Have a nice day

Maki O’Makule
http://picasaweb.google.com/marketa.volna/HallowenAJin#

Sněží! :-)

V Irsku sněží prý dvakrát do roka. Mám to štěstí to vidět na vlastní oči. Dneska od rána je chumelenice jak blázen...obří vločky, mokro a Irové panikaří :-) Pro mě je to hezký dárek k narozeninám.

Maki O'Makule z winter Ireland

Nové zprávy z Irelandu

Omlouvám se všem, kdo netrpělivě čekají na můj další díl zpravodaje. Začátkem týdne jsem neměla čas a koncem týdne mne od psaní odradili mnohem prozaičtější důvody. Nesvědčí mi totiž místní klima (plus se na mě asi podepsal šok z výsledků voleb…netřeba dále komentovat :-). Po 3 týdnech mě opět přemohla nemoc. Zase „chest infection“ pod co se schová skoro cokoli. Prostě tu na všechno kašlu jak starý tuberák a mám teplotu a motá se mi hlavice. Pan doktor předepsal antibiotika a dneska mi je už lépe. Tak jsem se pustila do psaní.

Co nového? Irsku momentálně vládne šílenství jménem Halloween (tedy kromě šílenství jménem finanční krize). Příšery, duchové a jiné hrůzostrašné existence jsou prakticky všude. A samozřejmě nepostradatelné dýně. Taky dělbuchy, petardy a ohňostroje. Naše kočky z toho nejsou moc nadšené. Já také ne, protože jsem momentálně v domě sama (Marjan odjela na pár dní do Španělska). Horečka a všeobjímající duchařská nálada mě nenaplňují moc optimismem. Svátek vrcholí příští pátek, tak jsem zvědavá, co mě čeká. Snad nějaká bububu party :-)

A co u mě nového?

Minulý týden jsem trávila více dnů mimo kancelář než je obvyklé. Byla jsem dvakrát v Dublinu kvůli výzkumu. Minulý pátek jsem měla šanci mluvit s největšími „zvířaty“ z Dublin City Council (magistrát Dublinu). Bylo pro mě z hlediska výzkumu velmi zajímavé. Navíc je vždy velmi příjemné někoho potkat v souvislosti s výzkumem. Irové jsou totiž extrémně přátelští, i když to zrovna nemyslí moc upřímně. Prostě jsou za všech okolností milí. Což můj výzkum činí mnohem jednodušším. Park Superintendant Gerry mě dokonce vzal na oběd. Bylo to fajn, jen pořád nemohl pochopit, že naše země se jmenuje Czech Republic. Dal mi hromadu materiálu ohledně parků v Dublinu, stejně tak jeho kolegové z oddělení. Myslím, že v prosinci zase budu řešit, jak to všechno nacpat do kufru. Další schůzky jsem měla v Dublinu toto úterý. Bylo to taky zajímavé, protože jsem konečně měla možnost potkat někoho z vědeckého prostředí. No díky těmto setkáním můj výzkum začíná dostávat jasné kontury. Snad své „věřitele“ nezklamu :-)

V kanceláři jsem nebyla ani ve středu. Meath Partnership pořádal tzv. „projektový den“ pro členy dozorčí rady. Protože od 1. listopadu začne běžet nový program LEADER je i dozorčí rada plná nových lidí. Jedná se lidi z různých občanských sdružení, lokální politiky, významné osoby. Aby všichni tito důležití lidi pochopili, co dělá Meath Partnership, uspořádala pro ně firma celodenní výlet po různých realizovaných projektech. A protože jsem byla hodná, mohla jsem jet taky. Den jsme začali v továrně na potraviny, kde dělají hotová jídla pro restaurace. Navlíkli nás do bílých plášťů, na hlavu legrační čepec a na nohy návleky jako k doktorovi za starých časů. Lehce jsem se tam dusila, protože kašlání zakázáno. Tak jsem to rychle proběhla a mazala ven. Další zastávka byla ve venkovském muzeu v Moynolty. V depozitáři tam mají různé heblata, oradla, staré bryčky, kola, nářadí aj. Taky využívají vysoko výhřevné brikety na topení, takže projekt byl podpořen i agenturou pro obnovitelné zdroje a univerzita tam zkoumá jaký má vytápění účinek. Další zastavení na naší cestě byla Woodfield Open Farm. Tam už jsem málem zůstala. „Open farm“ znamená, že se na farmě může kdokoli zastavit, dát si kafe a koláček v kavárničce a muchlit se vší zvěří. Mají 27 psů, nespočet oslíků, poníků, koz, koní, oveček a různé drůbeže. Já byla v sedmém nebi. Mám psí absťák, takže jsem se celou návštěvu mazlila s psékama. Dále jsme pokračovali do sýrárny, která vznikla díky podpoře LEADER ze starého železničního nádraží. Pošmákli jsme si na sýruskácha a pokračovali na další štaci. Čekal nás oběd, který jsme si ale museli uvařit sami. Další projekt, který byl podpořen z peněz z LEADER, je škola vaření. Vařili jsme ve skupinách po 4 a byl to docela dobrý team building. Na oběd jsme měli dýňovo-kokosovou polévku, k tomu bylinkami plněnou ciabattu a pak César salát s kuřecím. Byla to mňamka. Značně posilněni jsme pokračovali podívat se na další dva projekty – na 4hvězdičkové ubytovací kapacity při rodinné farmě a na centrum pro postižené děti (většinou autismus), kde mají možnost cvičit a procházet různými terapiemi. Byl to rozhodně zajímavý den, ale hodně dlouhý. Byla jsem už nalomená nemocí, takže večer jsem padla do postele jak padavka. A už se nezvedla. Jen k doktorovi jsem musela dojít.

Na mém fóru se objevily otázky, jak je vlastně moje stáž financovaná a co je to za program.

Takže odpověď: Momentálně jsem na Erasmus pracovní stáži. Každý student vysoké školy v EU má možnost jet na tuto stáž. Musí být ale schopen sehnat si firmu/organizaci, která bude ochotná ho na minimálně 3 měsíce a maximálně na 12 měsíců přijmout do svých řad. Což není vůbec lehký úkol. Poslala jsem cca 50 žádostí, měla jsem podporu významných lidí z našeho kraje, ale přesto to bylo docela složité. Nakonec se mi podařilo sehnat stáž u Meath Partnership díky předchozím kontaktům naší katedry s firmou. Hodně mi pomohl David Novák, kterému chci ještě jednou moc poděkovat – DĚKUJU. Určitě lze sehnat stáž i bez kontaktů, ale je to složitější a trvá to docela dlouho. Já začala posílat maily už v lednu a úspěch se dostavil až v půlce května. Takže je to běh na dlouhou trať. Pokud chce někdo zkusit jet na stáž, má rada zní: nevzdávat se, zkoušet různé cesty a věřit, že člověk nakonec něco sežene. A jak je to s financováním? Měsíčně tu dostávám stipendium 698 euro. Stipendium částečně kryje EU částečně český rozpočet. No není to mnoho. Jen za ubytování dám měsíčně 360 euro a se zbytkem musím nějak vyžít. Navíc jsem si musela dopředu našetřit na letenku, pojištění a jiné výdaje. Takže zadarmo to není, ale zkušenost k nezaplacení :-)

Ještě jedna vtipná fotografie. Je to kruhový objezd nedaleko Dublinu. Křižují se tu dvě nadúrovňové dálnice, železnice a vodní kanál. Ještě nikdy jsem neviděla most (spíš aquadukt), po kterém teče voda. Tak by mě zajímalo, kolik tady stoji kilometr dálnice.

Zdraví Vás Maki O’Makule z postele

Fota naleznete tady: http://picasaweb.google.com/marketa.volna/ProjectDayInMeathDublin#

Koho budete volit?

Zítra a v sobotu jsou krajské volby a já nemůžu volit :-( I když zítra budu v Dublinu, nedaleko české ambasády, bohužel do krajských voleb se dá volit pouze z území České republiky.
Ale vy můžete! Koho budete volit vy? Už máte jasno?
Můj přítel Standa na to šel od lesa. Prozradím Vám jeho taktiku.
Položil si otázku: Co nejvíce trápí můj kraj?
Každého samozřejmě tíží něco jiného. Moje odpověď na otázku je jasná.
Podle mě je největším problémem Moravskoslezského kraje hrozivá kvalita životního prostředí a nízká míra občanské participace. Ke zlepšení životního prostředí existuje mnoho nástrojů a i gaučové občany lze dobrou motivací rozhýbat.

Přeji Vám dobrou volbu při rozhodování u volební urny.
Hezký víkend
Markéta

Prázdniny v Irsku

Ano, je to tak. Protože ve čtvrtek mi přiletěl Standy na návštěvu, dostala jsem 3 dni volna. Jupí! Natěšená a s žaludkem lehce na vodě jsem se vydala autobusem z Kellsu na letiště. Celkově je spojení veřejnou dopravou velmi chabé, ale směrem na Dublin je situace opačná. Z Kellsu odjíždí autobus do Dublinu každou půl hodinu a existuje dokonce přímý spoj na letiště, který jede i o půl 5 ráno. Tím to ovšem končí. Z Kellsu se prakticky nikam než do Dublinu nedostanete. Cítím se tu proto lehce jako v pasti. Ale ve čtvrtek jsem se cítila fakt dobře. V 1 hodinu jsem se šťastně setkala se Standym na dublinském letišti, které v současné době prodělává rekonstrukci. Nasedli jsme na doubledecker (dvou poschoďový autobus) a frčeli po dálnici do Dublinu. Počasí nám docela přálo, tak jsme se toulali po městě, nasávali atmosféru a já tajně sledovala veřejné zelené i nezelené plochy. Když člověk jede na výlet do města, které je zároveň i jeho výzkumnou oblastí, je docela těžké vypnout. Takže jsem Standyha tahala občas delšími cestami, než bylo nutné, protože jsem „fakt nutně potřebovala vidět tohle nebo tamto“. Zašli jsme si na oběd do italské restaurace a šli se ubytovat do hotelu. Sehnala jsem docela levný hotel v centru města, takže to bylo opravdu prázdninové. Večer jsme se vydali do Temple Bar, nejturističtější části Dublinu, plné zaručeně pravých irských pubů. V jednom z pubů jsme si dali po Guinnessovi a zaposlouchali se do libozvučné češtiny. Vedle nás totiž seděl český pár. Čechů je v Irsku docela hodně. V Temple Bar je dokonce hotel a restaurace Czech Inn, kde se vaří VZK, guláš a halušky a točí se české pivo. Ceny jsou ovšem těžce irské. Pivo jako všude 5 euro. No po půl roce ve Finsku se už fakt ničemu nedivím.

Náš výlet pokračoval ranní symfonií chutí. V hotelu nás obsloužili pravou irskou snídaní. Vedle obligátních smažených párků, slaniny, vajíčka a grilovaného rajčete nám naservírovali černý a bílý puding. Kdo by čekal nějakou sladkou mňamku s piškoty, byl by velmi zklamán. Je to taková suché kolečko vyrobené z prasečí, jehněčí nebo kozí krve s mlíkem a obilím (trochu něco jako naše jelita a jitrnice). Vše jsem to kupodivu přežila a najedla se skoro na celý den. Posilněni jsme si to namířili příměstskou dopravou DART (něco jako nadzemní metro) do městečka Dalkey. Byli jsme příjemně překvapení jak krásné město to je. Malebné uličky, které byly při srovnání s dublinskými nádherně klidné, krásné domy, ale hlavně parádní skalnaté pobřeží a zelený ostrov s pevností na dohled. Vychutnávali jsme si křik racků, šplouchání vln a duhu nad mořem. Po pár příjemně strávených hodinách jsme nasedli na DART zpět do Dublinu a pak busem do Kellsu.

V sobotu jsem Standu provedla Kellsem a ukázala mu, kde pracuju. Nic moc jsme nedělali, protože jsme šetřili síly na večer. Byl to príma hudební večer ve vesnické hospodě. Hrála kapela Coscán, která hraje tradiční irskou hudbu mixlou s world music. Kapelu si můžete poslechnout zde: http://www.coscan.net/ Kapela hrála parádně, Irové byli srdeční jako vždy, takže jsme si to opravdu užili.

V neděli jsme využili hezké počasí a udělali si výlet do Loughcrew. Marjan nás hodila autem pod kopec a nechala nás našemu osudu. Po delší době jsem stoupala do kopce a opravdu jsem pocítila důsledky měsíčního irského způsobu života. Sezení v kanclu, ne zrovna zdravá strava a já do kopce funěla jak přidušená lokomotiva. No už se vidím v prosinci na běžkách…to zas bude krize. Na Loughcrew už jsem jednou byla, ale neměla jsem šanci si to místo pořádně vychutnat. Tentokrát jsme u mohyly byli skoro sami, takže jsem měla lepší zážitek. Jak už jsem řekla, byli jsme skoro sami. Kromě nás dvou, tak byly dvě francouzsky a 3 lidi v dálce. Už z dálky nám bylo jasné, která bije. Kdo jiný než Češi by nedělní ráno trávili na 6 500 let staré mohyle na vrcholu kopce. Byl to mladý zubař, jeho holka a jejich kamarád geodet, kteří si do Irska přijeli vydělat. Byli to příjemní lidé. Nabídli nám, že nás svezou svým autem. Společně jsem si udělali výlet k jezeru, viděli sjezd babetistů, pokecali a rozloučili se ve Virginii. Tam jsme sedli na bus směřujícího do Dublinu a za půl hoďky byli v Kellsu.

V pondělí jsme si už jen užívali sami sebe a Kellsu a večer nám Marjan udělala výlet na „velkou“ horu. Trochu jsme tam pak ve tmě bloudili, ale byl odtamtud opravdu krásný výhled na Meath a Cavan. V úterý ráno (no spíš v noci – 4:30) jsem Standu doprovodila na autobus na letiště a neobvykle klidnými ulicemi Kellsu se smutkem v duši jsem se dovlekla domů do postele. A za chvíli vstávat a do práce.

Naštěstí mě čekaly jen samé dobré zprávy, takže to nebylo až tak hrozné. Z čeho mám největší radost, je skutečnost, že jsem byla vybrána z mnoha studentů, kteří se chtěli dostat zadarmo, na konferenci o zelené infrastruktuře. Konference je pro mě jak stvořená. Přednášet budou odborníci na zelené plochy z USA, Holandska, Velké Británie, Švédska a samozřejmě z Irska. Jsem fakt moc ráda, protože konference stojí přes 300 euro a to je vysoce nad mé možnosti. Taky se mi teď daří s výzkumem. Tento pátek budu mít dvě interview a v úterý další dva rozhovory. Musím si dál držet palce, ať se to nijak nezvrtne (pokud budete mít občas volné palce, můžete držet taky :-) No a v práci? Zítra bude šéf prezentovat mé návrhy pro East Meath na Meath Development Board (Panel pro rozvoj Meath). Tak jsem zvědavá, s jakými reakcemi se setkám. Jinak teď pracuju na projektu rozvoje turistických tras, účastním se různých meetingů a potkávám zajímavé lidi. Těším se na listopad, protože to se konečně rozběhne nový LEADER a bude to ještě víc akčnější a zajímavější.

Tož to je ze zelené ne-rodné hroudy vše a já zase cosi pošlu :-)

Maki O’Makule

Fota jako vždy tady: http://picasaweb.google.com/marketa.volna/IrskoSeStandou#

Život v Irsku plyne dál

Zdravím všechny doma i nedoma!

Dnešní příspěvek bude nedlouhý a možná ani ne moc zajímavý, protože mě bolí hlavule a půjdu radši asi spát. Co jsem do minulého čtvrtku dělala? Ve čtvrtek večer jsem byla pozvána na předávání cen Tidy Towns města Kells. Brian, který je Marjanin a teď i můj známý, je předsedou sdružení Tidy Towns a celou akci organizoval. Akce se konala v místním hotelu v hlavním sále. Sál byl vyzdoben bílými ubrusy, bílými liliemi a stříbro se jen blýskalo. Všude kulaté stoly a v čele sálu dlouhý hlavní stůl pro „papaláše“. Protože Brian nezkazí žádnou legraci, posadil mě a Marjan k hlavnímu stolu. Takže po mé levici seděli různí zastupitelé kraje, hlava místní policie, zástupce hospodářské komory, hlava Meath Tourism atd. Cítila jsem se tak vskutku „jako doma“ :-) Při chutné večeři o třech chodech jsem konverzovala s manželkou jedno politika. Byla to velmi příjemná paní, jen mě zaskočila otázkou, kdy se Rumunsko odtrhlo od České republiky. Tak jsem paní vysvětlila, že ležíme ve střední Evropě a že máme hranice s Německem a s Rakouskem a že s Rumunskem žádné hranice nemáme a že jsme nikdy nebyli součástí jednoho státu. Paní se velmi divila. Hlavním programem akce bylo předávání cen za nejkrásnější zahradu, za nejkrásnější zeleninovou zahradu, za nejkrásnější předzahrádku atd. Marjan na akci dělala fotografa, takže jsem po čase zůstala u stolu sama s papalášema. V jeden okamžik do sálu vstoupil vysoký šedovlasý pán a v sále to zašumělo. Byl to county manager (největší boss v kraji). Brian ho přivítal a posadil ho na židli vedle mě. Hleděl na mě, protože takovou mladou a navíc neznámou (slovanskou) tvář vedle sebe nečekal. Řekla jsem mu, že jsem Marketa from Czech Republic. No moc to nechápal, tak jsme se na něho jen culila. Propříště si musím vymyslet nějakou story o tom, jako že jsem zástupce Tidy Towns v Česku nebo tak něco. Akce pokračovala vystoupením country kapely, což byl pro mě jasný signál, že se mám odebrat na lóže.

V pátek ráno jsem totiž poprvé v týdnu šla do práce. Byl to výjimečný den, protože šéf Michael slavil 60. narozeniny. Ráno jsme mu přichystali překvapení…balónky, dort se svíčkami a dáreček (GPSka do auta). V poledne jsme šli na oběd do nového čínské restaurace a oslavili to. Byl to pro mě úspěšný den, protože mezi všemi těmi oslavami jsme měla možnost odprezentovat své návrhy pro East Meath. Michaelovi se to líbilo a tak snad některé mé návrhy budou uvedeny v život.

O víkendu jsem ležela v posteli a dávala se do pořádku. Taky jsem dělala na svém výzkumu. V sobotu večer, když už jsem skoro spala, naběhla Marjan do mého pokoje, že prý jsem vyhrála lotto. O co jde? V kanceláři si každý vybral číslo od 1 do 44. Každý týden dáváme všichni v kanceláři 2 eura do společného banku a v sobotu večer, kdy se losuje v televizi místní loterie (něco jako Sportka) se všichni soustředí na bonus ball, protože ten rozhodne, jestli někdo v kanceláři vyhraje společně vložené peníze. V banku bylo naspořeno 290 euro, protože nikdo už více jako 4 měsíce nevyhrál. Já jsem si říkala, že 2 eura týdně mě nezabijou a že nebudu trhat partu. V sobotu jsme si zrovna kontrolovala svůj rozpočet do konce pobytu a říkala jsem si, že mám fakt problém a že musím šetřit, abych to tady do konce listopadu nějak přežila. No a vše se vyřešilo :-) Včera jsem slavnostně v kanceláři převzala výhru. Do kanceláře jsem nakoupila hromadu sladkostí, ať mají z mojí výhry aspoň trošku radost i ostatní.

Dneska jsem byla na obědě s kolegyní Elle. Minulý týden byla s manželem na výletě v Praze. Nikdy předtím v ČR nebyla. Dneska při obědě mi líčila, jak je to krásné město, jak si to moc užili. Taky říkala, že si myslela, že v Praze uvidí smutné tváře starých žen v šátku, žebrající děti a toulavé psy. Když mi to povídala, skoro jsem se válela smíchy po podlaze. Je to fakt až směšné, jak zkreslené představy o střední a východní Evropě tady mají. Aby jí to nebylo líto, tak jsem jí u stolu se šálou na hlavě zahrála „smutnou ženu z východního bloku“ :-)

Takže to byl můj další týden v Kellsu.

Hezký večer

Maki O’Makule

Služební zákon se odsouvá...

Taky jste si už někdy posteskli, že úředníci jsou v Česku v lepším případě neschopní a neochotní v horší arogantní?

No bohužel se neblýská na lepší časy. Dneska jsem si přečetla zprávy z domova a jedna mě obzvlášť zaujala. Náš "oblíbený" pan prezident dneska (6.10.) podepsal odložení služebního zákona. Vina ovšem neleží jen na panu prezidentovi. Odklad odhlasovala i poslanecká sněmovna a senát. Jsme jedinou zemí EU, která služební zákon nemá! V USA byl služební zákon přijat již před více jak 120 lety. Že nevíte, o co ve služebním zákoně jde? Zkusím vám to přiblížit.

Služební zákon by měl přesně vymezit postavení státního zaměstnance. Měl by jasně říci jaká jsou pravidla pro úředníky centrálních úřadu, krajů a obci. Všeobecně se zákon považuje za konec zbytečné byrokracie, odpolitizovaní státní správy, odbourání korupce a stabilizace úředníků. Taky stanovuje lepší podmínky pro úředníky (delší dovolená, služební příplatky, plat podle zásluhovosti aj.). V konečném důsledku by zákon měl přilákat do úřednické profese skutečné profesionály, kteří často končí v soukromém sektoru z finančních důvodů nebo z nedostatku možnosti pro seberealizaci. Nechci se nikoho dotknout, ale v současnosti úřednické posty zaujímají víceméně lidé, které spíš než jejich odbornost do úřadu vyneslo "dobré přátelství" s politiky.

Zákon je odložen do roku 2O12, ale jelikož byl odložen již po třetí, ani tento termín není jistý.
Proč byl zákon znovu odložen? Oficiální důvod je tento: "Vláda chce připravit nový zákon, který by jednotně upravil postavení státních úředníků. Ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas už dříve prohlásil, že na zákonu by se mělo shodnout celé politické spektrum, aby se při střídání vlád neměnil. Dalším důvodem odkladu je podle něj také nedostatek peněz." (ČT24, 22.8.2008).
A jaký je "pravý" důvod odložení? Možná se to politikům prostě nehodí. Ztratili by velkou moc, kterou dnes nad úřady mají. Toto je ovšem má interpretace celé věci :-)

V Irsku vidím, jaké důsledky má zavedení služebního zákona. Úřednické profese jsou zde stabilními a váženými posty. Přispívá to ke stabilitě institucí, k jejich lepšímu fungování stejně tak i k lepší spolupráci mezi institucemi. Každý tady ví, komu na ministerstvu nebo na krajském úřadě zavolat, protože ten člověk tam pracuje stabilně i několik volebních období.

Snad se Čr navrátí zpět do 21. století a služební zákon začne platit aspoň od roku 2012. Možná zatlačí EU, možná veřejné mínění (obávám se ale, že to není main streem téma).

Takže i když mě srdce táhne konat dobro pro český lid, asi skončím někde v call centru :-)

Zdraví Vás lehce pesimistická
Maki O'Makule

Později, ale přece

Zdravím své věrné čtenáře!

Mám lehce skluz, ale pomalu doháním. Včera jsem měla první zkušenost s irským zdravotnictvím. Protože kašel ani teplota neustávaly, padlo rozhodnutí, že půjdu k doktorovi. Doktor Walrad mi změřil teplotu, tep, prodiskutovali jsme ekonomickou recesi v USA a v Irsku a předepsal mi antibiotika. To vše za 50 euro (zlaté Česko s 20Kč:-). V lékárně jsem zaplatila dalších 40 euro za léky a teď stonám. Je mi už lépe, tak zítra půjdu do práce. Šéf má narozeniny (kulatých 60 let), tak bude společný obídek a nějaké to mecheche. Jinak v práci jsem vlastně tento týden ještě ani nebyla. V pondělí jsem totiž konečně navštívila Dublin. Je to zajímavé, rušné město a já tam prošmejdila skoro všechny parky v centru. Bylo docela solidní počasí, tak se to dále, ale měla jsem horečku a kašel, takže jsem se spíš ploužila. Potkala jsem se taky s dvěma lidmi ohledně výzkumu v Dublinu a strávila s nimi pár příjemných hodin hovorem o veřejných plochách. I když je Kells od Dublinu cca 60 km, cesta autobusem trvá přes 2 hodiny. Hlavním důvodem jsou totiž velké zácpy v Dublinu. Přestože je pro autobusy vyhrazen speciální pruh na dálnici, stejně se zácpám nevyhnou. Jak už jsem se zmínila dříve, Irové milují svá auta. V tomhle se dost podobají Američanům. Velmi „in“ je mít velké auto (terénní), i pro jízdu ve městě. Irové automobilem (bohužel stejně jako Češi) ukazují, jak na tom jsou finančně. Auto je tu symbolem postavení ve společnosti. Tento trend je navíc umocněn irským systémem státních poznávacích značek. Číslo na SPZ začíná rokem registrací auta. Takže auto zaregistrované v roce 2008 má značku 08-MH (jako Meath)-další číslo. Takže všichni hned vidí, jak staré je auto. Marjan má auto z roku 1997 a všichni z firmy se jí smějí, že má veterána. Ostatní z firmy mají „super děla“ rok registrace max 2006. Moje nejbližší nadřízená (Jennifer) má černé sportovní Audi TT 2007. Jednou jsem 3 hodiny seděla na zadním sedadle a musím říct, že jsem měla dost klaustrofobní zážitek. Její sestra Ema bydlí ve stejné dědině jako Jennifer, ale jezdí svým BMW 2008. No co na to říct? Hlavně, že každé ráno nadávají na zácpy. Ale jsou „in“ :-) Je pravda, že v Irsku je dost mizerný systém veřejné dopravy. Otázkou zůstává, zda špatná veřejná doprava je příčinou nebo důsledkem zvýšeného automobilismu. No já se svým kritickým názorem vůči autům bych tu asi moc neobstála. Do půl roku bych zhynula hladem, osaměním a naprostým nepochopením u většinové společnosti. Tak radši mlčím :-)

Co je dále v Irsku pro mě nepochopitelné?
Umyvadla tady mají dvě baterie - jednu na teplou a druhou na studenou vodu. Každý den řeším, jak si umýt zuby. Buď mi zamrzne úsměv na rtech (studený kohoutek) nebo se opařím. Stejně vtipné je to s umýváním rukou. Další z věcí, na kterou jsem hleděla s otevřenou pusou, je skutečnost, že v Irsku byly ještě před pár lety zakázané rozvody. Prostě instituce rozvodu neexistovala. Od roku 1997 je rozvod možný, ale pouze v případě, že manželé spolu nežijí už více jak 4 roky. Další šok. Moje kolegyně Fiona má 12 sourozenců (jedna matka i otec)! Což je v Irsku relativně normální. Když vyjmenovává své sourozence a jejich dětí, trvá jí to skoro 15 minut. Když má každý z nich 3 a více dětí, je docela fuška si všechny pamatovat. Ona sama má jedno dítě (holčičku). Říká o své rodině, že jsou pořádná katolická rodina. Jako sonda do irské duše by to stačilo:-)

Co jsem zajímavého dělala od doby, co jsme vám psala posledně. Minulou středu jsem byla na National Ploughing Championship (soutěž v plužení). Vyrazili jsme v nekřesťanských 5 hodin ráno směr Kilkenny (jihozápad od Dublinu). Kolem 9 jsme byli na místě. Díky zfalšovanému průkazu pro vystavovatele jsme parkovali kousek od akce. Koukli jsme na plužící traktory a vydali se do víru. Ploughing je největší veletrh všeho co se týká venkova a zemědělství. Na jednom poli bylo v ten den 80 000 lidí, stovky traktorů, kombajnů, různých „fachčidel“, o kterých naprosto nemám tušení, k čemu slouží. Byl tam nespočet krav, ovcí, koz a jiné zvěře. Pro mě nejzajímavější byli dva LEADER stany. Jeden s řemeslnými výrobky a druhý s irskými specialitami. Vyfasovala jsem LEADER tašku, tričko a potkala pár zajímavých lidí. Cesta zpět byla dlouhá, ale zastavili jsme se na jídlo v irské pub a tak nám to pak příjemněji ubíhalo.

Minulý týden jsem se taky stačila podívat do lesa. To není jen tak v Irsku. Souvislých zalesněných ploch je tu opravdu nemnoho. Jela jsem se tam podívat s Barbarou, díky které má les svého správce Johna. Je to maličký les, ohraničený a oplocený poli soukromých vlastníků, kde je jen jeden vchod. Je tam jedna stezka pro vozíčkáře a pár lesních cestiček na procházky. Je to legrační, protože do lesa se dostanete jedině autem, protože k němu nevede žádná autobusová linka nebo chodník. Takže lidé z nedaleké vesnice nasednou se svým psem do auta, dojedou do lesa, projdou se a pak zase jedou domů. Řešením by bylo vybudovat pěšinu kolem polí, ale místní farmáři jsou alergičtí na přítomnost jakýchkoli lidí na svém pozemku a taky na jakékoli změny. Takže je to pěkný les, ale docela izolovaný.

Taky jsem byla zase v Bettystown na hlubší průzkum a už jsem odevzdala svou práci, s návrhy, co by se v této oblasti díky LEADER dalo dělat. Uvidíme, co na to řekne šéf.

Včera jsem byla na zajímavém setkání v Droghera (město u moře v hrabství Louth). Bylo tam setkání aktérů v cestovním ruchu, kteří se snaží vytvořit novou turistickou destinaci údolí Boyne (Boyne Valley). Bylo fajn vidět, jak tady lidi spolupracují, jak pracují na vytvoření značky, kde na to berou peníze, jak jsou motivováni. Ani tady to není ideální, ale lidi jsou tak nějak víc otevření a nadšení než u nás a rozhodně si uvědomují důležitost spolupráce.

O víkendu se budu asi doléčovat a odpočívat. Ve čtvrtek mi dorazí můj muž Standy, takže se už moc moc těším!

Takže hezký den v ČR!

Maki O’Makule

PS: Speciální pozdrav Zuzce (do Hanušovic) a Adě (do Šumperka)! Držím palce :-)

Fotky jako obvykle na http://picasaweb.google.com/marketa.volna

Pro nemoc zpoždění :-(

Zdravím!
Lapla mě tu v Irelandu nějaká nemoc, tak si hraju s ohřívací lahví a s kocourama v posteli na saunu. Mám ještě krapek kašel a horečku (bohužel ne sobotní noci), takže irský zpravodaj se krapek zpozdí. Ale na fota můžete mrknout již teď:
http://picasaweb.google.com/marketa.volna
Mějte se fajně!
Maki

Ostravské nové logo!!!

I když jsem v Irsku, sleduju dění na své rodné hroudě.
Ve středu (24.9.) se sešlo zastupitelstvo města Ostravy a slavnostně odhlasovalo nové logo (hádám, že tak jednoduché to nebylo a nebo jo? ;-) A tady ho máme...

Jak se Vám líbí?
Já nevím...na jednu stranu je to jednoduché, výstižné, dynamické. Na druhou stranu je to jednoduché až moc...skoro to uráží!!! :-)
No takže se připravme na toto:


Zdroj:www.najbrt.cz

Pro srovnání jak se dělá corporate design v Irsku.
Logo county Meath






Hezký víkend!
Maki

Mystic week in Meath I.

Maidin mhaith,

zdravím Vás pozdravem v irštině. Po zkušenosti s finštinou je to další moc příjemný jazyk. Irština se tu povinně vyučuje na školách a je jedním z úředních jazyků Irska. Zrovna nedávno přišel do kanceláře mail v irštině a je povinností odpovědět v irštině. Vyřešilo se to tak, že se najal překladatel. V Irsku existuje několik oblastí, kde se irštinou mluví každodenně. V Meath jsou dvě takové oblasti, pro které existují speciální granty. Jako kulturní vložka na úvod by to stačilo :-)

Co jsem celý týden páchala? Bylo toho opravdu hodně. Začátek týdne jsem strávila v kanceláři. Jednak prací pro Meath Partnership, ale taky přípravou výzkumu v Dublinu. O co se jedná? Naše katedře (katedra Sociální geografie a regionálního rozvoje) získala od Ministerstva pro místní rozvoj grant na výzkumný projekt zkoumající roli měkkých faktorů v rozvoji strukturálně postižených oblastí. No asi to většině z vás zní jako sprostá slova, takže se pokusím vysvětlit „vo co gou“. Co je to měkký faktor rozvoje? Měkký faktor je například image regionu/města, kvalitní veřejné plochy, dostatek zeleně, pestrý kulturní život, kvalitní bydlení, dobré životní prostředí atd. Když má město dobře rozvinuté měkké faktory, pak je většinou úspěšné tzn. prosperující firmy, noví investoři, spokojení občané, přírůstek obyvatelstva atd. Můj výzkum je zaměřen na zelené veřejné plochy (parky) v Dublinu. Momentálně se snažím sehnat lidi (experty v dané oblasti), kteří by si našli čas a byli ochotní se mnou mluvit. Je to docela dřina, někoho přesvědčit. V pondělí mám první dvě interview. Další týden se snad potkám s lidmi z Dublin City Council. Začátkem listopadu se chystám na konferenci „Green infrastructure“ nedaleko Dublinu, takže snad se mi tam podaří ulovit ty správné lidi. Pokud chcete vědět o rozvoji měst a regionů něco více, čtěte zde (zdravím Ondru a moc dík za pomoc :-)
http://www.mestskymarketing.cz/index.php

Ve čtvrtek jsem se konečně po delší době dostala z kanclu do terénu. Jak už jsem psala posledně, jedním z mých úkolů ve firmě je navrhnout, co by se dalo dělat s „problematickou“ oblastí východního Meath. Abych měla lepší vhled do problematiky, měla jsem možnost ve čtvrtek strávit pár hodin v přímořském městečku Bettystown. Bylo krásně, sluníčko a teplo, tak jsem chvíli strávila na pláži koukáním na racky a posloucháním vln a pak jsem se vydala na průzkum. Místo je to věru neutěšené. Mohlo by to být pěkné město u moře, ale není. Hlavní ulice je tristní. Jeden supermarket, žádné kavárny, všude zaparkované nebo projíždějící auta, žádná zeleň a člověka ani nenapadne, že jen 100 metrů odtud šplouchá moře. Zbytek města tvoří několikapatrové moderní hotelové komplexy, honosné rezidence, standardizované domy na prodej obklopené mohutnými ploty, ulice nemají chodníky (už vůbec nemluvím o cyklostezkách) a veřejné osvětlení se tu nevede. No prostě báááječné místo pro život. Potkala jsem pár zoufalých maminek tlačících kočárky při okraji rušné ulice směrem k supermarketu a říkala jsem si, že jsem fakt ráda, že nejsem na jejich místě. Tento čtvrtek se tam jedu podívat znovu, tentokrát do sousedícího Laytown.

Víkend byl velmi rušný, ale parádní. V pátek jsem byla pozvána na oslavu 21. narozenin do irské pub, kterou vlastní moje kolegyně z práce. Tančilo se, jedlo, pilo, hodovalo až do bílého rána. Akce byla přerušena příjezdem Gardy (irská policie), která dala majiteli pokutu za to, že prodává alkohol po 1 hodině ranní. Byl to zvláštní pocit. Všichni lidi najednou zmlkli, seděli v koutku, ani nedutali kvůli jednomu policajtovi. Cítila jsem se jako puberťák, který dělá něco, co se nesmí a někdo ho u toho nachytá. No po odjezdu policie akce vesele pokračovala. Já jsem byla po celém týdnu k.o., tak jsem se snažila spát ve vymraženém autě.

Pokračování Mystic week in Meath II.

Mystic week in Meath II.

V sobotu ráno (ve 14 hodin :-) jsme podnikli výlet do Brú na Bóinne. Účastníci našeho zájedu byli, kromě mě a Marja, ještě dva kluci z Holandska, kteří byli u Marjan na návštěvě. Po cestě jsme se zastavili na Hill of Slane. Je to posvátné místo irských katolíku, protože právě tady svatý Patrik, patron Irska, začal šířit křesťanství mezi pohany. Náš výlet pokračoval „zpět do minulosti“. Brú na Bóinne je jedinečný komplex hrobek, pyramid a prehistorických útvarů zapsaných do seznamu UNESCO. Komplex byl vybudován 3200-3500 př.n.l. a je starší než egyptské pyramidy. My jsme navštívili hrobku Knowth. Je to takový zelený kopeček obklopen malými zelenými kopečky ozdobený při úpatí bloky kamene s prehistorickými motivy. Vnitřkem hlavní hrobky vede tunel, který ústí do komory, kde se pravděpodobně konaly náboženské rituály. Každoročně v den jarní a podzimní rovnodennosti sluneční paprsky na pár hodin osvítí vnitřek hrobky a umožnili provést rituály. Hrobka mohla sloužit také jako kalendář…kdy zasít, kdy sklidit úrodu. Místo má neopakovatelnou atmosféru. Provázel nás moc milý a vzdělaný americký průvodce, takže zážitek byl o to větší.

Protože zrovna na neděli připadl den rovnodennosti, rozhodli jsme se podívat na „zázrak“ v přímém přenosu. Nedaleko Kellsu je další prehistorický objekt Loughcrew Cairns. Jedná se o hrobku (pyramidu) ještě starší než komplex Brú na Bóinne, postavený na vrcholu kopce nedaleko města Oldcastle. Vnitřkem této pyramidy také vede chodba, která je v den rovnodennosti osvětlena vycházejícím sluncem. Vstávali jsme v 6 hodin (v neděli!!), vyšplhali se na kopec a hodinu jsme vychutnávali mystickou mlhu kolem pyramidy. Mlha ani tak nevadila, ale zrovna na východě byly mraky, takže bohužel zázrak se nekonal. I tak to byl super zážitek. Po celou dobu čekání tam na bubny bubnovali místní nadšenci a vytvářeli fakt úžasnou atmosféru. Na kopci jsme pořádně vymrzli, ale dole nás zahřála pravá irská snídaně a kafe, které nám uvařila známá Geen na své farmě. Byl to další krásný den v Irsku.

Zítra mě čeká další úžasný zážitek a sic National Ploughing Championships (národní šampionát v plužení) :-) Myslím, že další příspěvek do irského blogu bude určitě stát za to!

Mějte se všici krásně, i ti, kterým tento týden začala škola!
Maki O’Volna

Fota zde: http://picasaweb.google.com/marketa.volna/TDenIII#

What is going on in Ireland?

A máme zase neděli…tentokráte ne slunečnou, ale jak tady v Irsku říkají „heavy rain“ (těžký déšť). Irové jsou velcí znalci deště (ehm…proč asi?). Podobně jako Eskymáci mají mnoho pojmenování pro sníh, Irové mají mnoho výrazů pro déšť. Zítra má být drizzle (mrholení)…taky moc příjemné :-)

Další týdne mé stáže byl mnohem zajímavější než předchozí týden plný čtení. Hned v pondělí mě kolegyně Barbara vzala na schůzku se svým klientem a zároveň mi ukázala jeden z projektů realizovaných díky LEADER. Barbara, mimochodem velmi přátelský Irka (chová se ke mně velmi maminkovsky), pracuje hlavně v programu RSS (Rural Social Scheme). Program RSS financuje irská vláda a jeho hlavním cílem je pomáhat farmářům, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní. Jak jim program pomůže? Barbara kontaktuje různá občanská sdružení, místní faru nebo třeba sportovní klub v okolí místa bydliště farmáře a zeptá se, jestli nepotřebují někoho na běžné manuální práce (sekání trávníku, úklid stadionu, udržovaní značených stezek atd.) nebo i na kancelářskou práci (jedna paní dělá sekretářku kulturního domu). Pokud je zájem, Barbara na toto místo pak umístí farmáře, který tam potom pracuje na poloviční úvazek. Je to výhodné jak pro občanské sdružení (mají pracovní sílu zadarmo), tak i pro farmáře, protože můžou dále farmařit a také si k tomu přivydělat. V Meath díky programu pracuje 16 lidí. Já jsem měla možnost potkat dva farmáře. Jednoho v Broomfield, kde za peníze z LEADER postavili místní kulturní centrum, a paní Geen, která pracuje nedaleko Oldcastle jako sekretářka. Bylo to príma podívat se na jiná místa v Meath a potkat nové lidi. Potkat plno lidí jsme měla možnost také ve čtvrtek. Byla jsem totiž s Marjan na konferenci věnované podnikatelským inkubátorům (místo, kde se „rodí“ nové podniky). Bylo to zajímavé, ale taky dlouhé...ale dostali jsme parádní oběd (lososa…mňam).

Můj kulturní život, přes týden tak skomírající, dostane přes víkend nový impuls. V pátek jsem absolvovala skutečně vydatnou přípravu na Vánoce. Marjan má totiž kamarádaBriana, který v Kellsu právě v pátek večer slavnostně otevřel vánoční obchod. Byla to velká akce…hodně vánocechtivých lidí, slavnostně vyšňořených, oslavné proslovy (i starosta města se dostavil), hudební vložka (místní pěvkyně zapěla náboženskou píseň) a samozřejmě šampáňo a (ž)rautík. Bylo to dost zvláštní slyšet vánoční koledy a tísnit se v davu už v září, ale zase proč ne? :-) Myslím, že Brian byl spokojen. Brian není jen místní obchodník, ale také hodně aktivní občan Kellsu. Je předseda sdružení Tidy Town (Uklizené město), které se stará, jak název napovídá, o pěkný vzhled města. Dneska měl být pochod, během něhož se mělo uklízet a taky vybírat penízky na provoz sdružení. Kvůli „heavy rain“ byl pochod zrušen. Kells není jediným městem, které má Tidy Town sdružení. Skoro každé město i vesnice má podobné sdružení a každoročně se v Irsku konají soutěže o nejhezčí město a obci. Je to velká událost. Píše se o tom v novinách a každý to hrozně řeší. Zrovna tento týden bylo krajské kolo a moje kolegyně Barbara v kanceláři lamentovala, že její vesnice o jeden bod skončila druhá. No rozhodně zajímavá tradice.

V sobotu jsem se byla kouknout na koně do nedalekého jezdeckého klubu a odpoledne jsme se s Marjan vydaly do města Trim. Trim je pěkné středověké městečko, ale hlavní důvod naší návštěvy byla zřícenina hradu Trim. Je to největší zřícenina normanského hradu v Evropě a největší hrad v Irsku vůbec a má skutečně neopakovatelnou atmosféru. Hrad byl obehnán řekou Boyne a byl prakticky nedobytný. Pokud si chcete prohlídnout hrad jinak než na mých fotkách, doporučuji se podívat na film Statečné srdce s Melem Gibsnem. Film se odehrává na hradu Trim a na nedalekém Bective Abbey. Kat, který popravil statečného Mela, je ředitelem místní střední školy - jak příznačné :)

Dnes (v neděli) jsme se byly podívat na trh místních výrobců potravin, kteří jsou díky iniciativě LEADER spojeni pod jednou značkou (Meath Artisan Food Producers) a snaží se spolu pořádat různé trhy a akce. Byla to fajn akce, škoda jen, že lilo jak z konve.

A zítra mě zase čeká kancelář a moje úkoly. Právě začínám více pracovat na projektu značených turistický tras v Meath. Ne každá země má tak pilný klub turistů jako Česko. V Meath není jediná značená trasa pro pěší (a už vůbec ne pro cyklisty, natož pro koně)…což je fakt škoda, protože krajina je to krásná. Další můj úkol se týká oblasti východního a jižního Meath. V posledních 10 letech tam došlo k rychlému nárůstu obyvatel (migrace z Dublinu) a k výstavbě nových domů. Bohužel k jedné věci už nedošlo. Chybí tam školy, školky, hřiště, parky a vůbec veřejné prostory. Je tam velká kriminalita mládeže a já mam navrhnout, jak by se prostředí mělo změnit, aby byli všichni spokojenější. Jsou to věci, které mně fakt zajímají a baví, takže se do práce docela těším (i když mě někdy už z toho sezení bolí zadek).

Z wet wet wet Kellsu Vás zdraví Maki O’Volna

Foto k nalezení zde: http://picasaweb.google.com/marketa.volna/TDenII#

První týden v Meath Partnership

A je to tady…první den stáže!

Budík zvoní docela v pohodovou hodinu, protože v práci začínáme až v 9:00. Nakrmím kočky, nakrmím sebe, udělám ze sebe lidské stvoření a spolu s Marjan vyrážím po ulicích Kellsu do kanceláře firmy. Chodíme do práce pěšky, protože to jednak není moc daleko a také proto, že ráno bývají v Kellsu dopravní potíže. Irové totiž milují svá auta a nehodlají se jich vzdát, ani když mají jít do obchodu, který je za rohem (slovy prof. Vencálka :) „blíže se tomuto fenoménu budu věnovat v jednom z dalších příspěvků).

Při vstupu do kanceláře mám trochu sevřený žaludek. Ale byla jsem s Marjan, která si z toho dělala legraci, tak jsem vlastně ani neměla moc čas být nějak více nervózní. Po hodině zapojování počítače, instalování tiskáren a podobných strojíren si mě zavolá šéf do své kanceláře. Společně s dalšími lidmi z firmy (je nás v kanceláři celkem 7 + 2 v kanclu přes ulici) řešíme, jak bude probíhat moje stáž. Odcházím s tunou lejster, strategií, analýz, informací a taky s příslibem, že budu mít šanci se na určitých projektech podílet a některé již realizované vidět na vlastní oči.

Společnost Meath Partnership (dále jen MP) je rozvojovou agenturou pro hrabství Meath. Činnost firmy je úzce spojena s národními a evropskými fondy, které jsou určeny pro rozvoj venkovských oblastí. Největší zdroj financí je evropská iniciativa LEADER+. O co jde? MP je výkonným orgánem tzv. MAS (místní akční skupiny). MAS je skupina obcí, firem, neziskovek, občanských sdružení a občanů, které spojuju zájem o lepší život v region. Aby tato různorodá skupina dosáhla svého cíle, potřebuje k tomu peníze…hodně peněz. Proto firma MP požádá o peníze z EU (LEADER+). Pokud žádost byla v pořádku, tak MP a tím i celý region obdrží určitou sumu peněz. Pro plánovací období 2007-13 Meath dosáhne asi na 12 mil. €. Tyto peníze MP přerozděluje podle toho, co je v regionu nejvíce potřeba. Lidé (tj. občané, firmy, sdružení) si potom žádají o peníze na své mini-projekty. Projekty se týkají nejrůznějších oblastí. Peníze můžou třeba jít na vybavení tělocvičny, na přestavbu domu na hostel, na pomoc pro staré lidi nebo na ekologickou výchovu. MP nejenom přerozděluje, ale taky vede své vlastní projekty. Příští měsíc například otvírá dobrovolnické centrum - kontaktní místo pro ty, kteří mohou pomáhat a pro ty, kteří pomoc potřebují.

Co bych se já ráda naučila ve firmě? Chtěla bych vidět, jak se vede projekt, jaké jsou jednotlivé fáze, jak se vyjednává s partnery, jak se projekt financuje atd. Jedinou věcí, která může překazit můj plán, jsou obstrukce irské vlády, která má za úkol schválit LEADER+ na další roky. Takže čekáme, čekáme a zatím se budou dít jiné zajímavé věci: národní šampionát v plužení koncem září, 50-ti členná česká návštěva z Klatov (spřátelená MAS), práce na národních programech atd.
První týden stáže jsem skoro celý jen četla a vstřebával informace a hlavně se snažila nevypadat jako úplný troubela.

Moje angličtina je furt docela hrůzná, ale cítím zlepšení. Hlavně už víc rozumím…Irové totiž chodí uuup, mají luuuunch, a pijí v puuub. Všude totiž místo „a“ cpou „u“. Celé dny jsem ležela v kanceláři v těch papírech, napínala ucha, snažila ze sebe něco srozumitelného dostat a můj mozek jel na 120%. Večer jsem se najedla něčeho dobrého vegetariánského (zdravím pana Ubíka:-) a padla do postele. Když je člověk v posteli, tak mu ani nevadí všemi Iry neustále komentované počasí. Je to tu docela divočina. Během jednoho dne pětkrát prší, sem tam zasvítí sluníčko a je teplo, pak pro změnu průtrž mračen....sníh se zatím nekonal.

Dneska bylo pěkně a kupodivu nepršelo ani jednou (zatím:-), takže jsem vyrazila na výpravu k „majáku“. Po cestě jsem zobala ostružiny a kochala se krajinou. Maják nakonec dobyt, i když jen jeho úpatí. Škoda, určitě musí být z vrchního patra úžasný výhled. No možná je to dobrý podnět na nový projekt pro Meath Partnership.

Včera v sobotu jsem byla s Marjan v Navan na nákup a prohlídnou si město. Navan je něco jako hlavní město oblasti. Docela pěkné, malé město, kam všichni jezdí z jednoho prostého důvodu. Je tam totiž jediné velké shopping centrum v celém širém okolí. Irové totiž mají neodolatelnou touhu utrácet své nedávno nabyté bohatství.
Irsko je teď v podobné situaci jako Česko. Zažilo velký hospodářský boom (říká se mu keltský tygr) a teď hospodářství pomalu nenápadně upadá. Irové na to reagují ještě úpornějším utrácením. V Kellsu a okolí nenacházejí dostatečně nenasytné kasy a tak vyrážejí za obchody do Navanu. A tak se i já vydala na novodobý lov s peněženkou v kapce.

Věřím, že mě Irsku čekají spíše nemateriální potěchy.

Krásný příští týden přeje Maki O’Volna a už asi její kocouři

(PS: Začala jsem kočkám totiž ráno dávat jídlo, protože vstávám dřív než Marjan. A už to vypadá, že si mě adoptovali. Aspoň tak si zdůvodňuji to, proč mi ráno lezou do postele a hlasitým předením a jinými fíglemi se mě snaží vzbudit :-)

Fota najdete zde:

http://picasaweb.google.com/marketa.volna/PrvnTDenStE#

Moje nová adresa a telefonní číslo

Toto je moje nová adresa:
10 Magdalene Court
Kells, Co Meath
Ireland

Pokud hledáte směrovací číslo, hledáte marně. V Irsku dosud nebyl zaveden systém směrovacích čísel. Podle vševědoucí Wikipedie, by měl být systém zaveden v roce 2009.

Moje irské číslo:
+353872442464

Těším se na vaše cokoli :-)

Welcome to Ireland

Zdravím všechny irskuchtivé přátele a rodinné příslušníky :-)

Třetí den v Irsku mě probudilo slunce...Irsko je teď skutečně velmi zelené.
Ale co předcházelo dnešnímu slunnému dnu?

Odlétala jsem z Pragy v pátek v 10:00 středoevropského času. Můj bratr to nesl velmi těžce, protože to pro něj znamenalo opustit jeho lože již po 6 hodině ranní.JJ, není to lehké mít sestru, která furt nějakam raizuje. Tímto mu i jeho ženě chci vyjádřit velký vděk :-)

Na letišti to bylo vskutku napínavé (vyjma slzavého údolí při loučení). Kdo si vybere leteckou společnost Ryanair, čeká ho na letišti pořádná porce adrenalinu. Limit na zavazadlo je 15 kg, což je tak akorát na víkendový výlet do Dublinu, ne tak už na 3 měsíční pobyt. Takže odletu předcházelo neustále vážení, selektování, přebalování a vymýšlení různých balících strategií. Nakonec se povedlo a za kontrolou zavazadel jsem si mohla konečně oddechnout. Bylo to poprvé, co jsem svůj život svěřila nízko nákladové letecké společnosti. Zatímco já jsem se v pohodě loudala k letadlu, na palubě probíhal lítý boj o sedadla (což jsem ovšem já netušila). Zbylo na mě jedno docela slušné místečko v přední části letadla s báječným výhledem do uličky. Trochu jsem bojovala s mým kufrem, který se ne a ne vejít pod sedačku. Vzdala jsem to a odnesla jsem svůj kufr do úložného prostoru asi 5 míst ode mě. Zapomněla jsem tam bohužel peněženku, takže jsem se později snažila skrýt mé kručení v břiše, když si moji sousedi pošmakovali na teplých sendvičích. Což ovšem nebyl takový problém, protože letadlo vydávalo dost zajímavé huuuuu zvuky a docela často se ozývalo zlověstné pííp doprovázené rozsvícením kontrolky "připněte si pásy". Byla jsem z toho docela nervózní, protože čím více létám, tím se kupodivu víc bojím. Tento měsíc to byl třetí let letadlem a můj strach eskaloval. Ale zvládla jsem to v pohodě, jen mě večer lehce zamrazilo při čtení zprávy o tom, jak muselo letadlo Ryanair nouzově přistát v Itálii.

Na letišti mě čekalo (spíš nečekalo) další překvapení. Marjam (Holanďanka žijící 4 roky v Irsku) moje nová slečna domácí a zároveň kolegyně z práce mě měla vyzvednout na letišti. S happy fejsem jsem vyšla do příletové haly, přejela očima jména na cedulkách okolo stojících lidí a nenašla své jméno. Tak jsem tam různě postávala, popocházela a v duchu si nadávala, že vůbec nejsem připravená na tuhle situaci (neznám její příjmení ani telefonní číslo). Naštěstí na mě asi po 15 minutách zavolala sympatická blondýnka a dráma bylo u konce. Marjam mě a moje kufry nalodila do svého auta a mohli jsme vyrazit směr Kells. Udělala jsem asi nejtypičtější chybu turisty neznalého Irska a VB…suverénně jsem se posadila na místo pro spolujezdce a zjistila, že není asi něco v pořádku. Přede mnou byl volant a dole pedály. Tak jsem se za velkého Marjamina smíchu přesunula na vedlejší sedadlo. Docela zajímavý pocit, pro neřidiče jako já, sedět na levé straně auta. Po hodině jízdy irskou zvlněnou krajinou jsme dojely do Kellsu. Zašli jsme si na oběd, kde mi Marjam představila mé budoucí kolegy z práce a mého nového šéfa Michala. Měla jsem trochu problém jim rozumět, protože mají docela přízvuk, rychle mluví, ale hlavně v irském pubu, kde jsem obědvali, bylo velmi rušno a já chytala každé slovo. Snad to bude v kanceláři lepší. Po obědě mě zavedli do firmy a ukázali mi můj stůl. Na stěně tam měli nástěnku a na ní fotku ženské, která mi z dálky někoho hrozně připomínala. Když jsem přišla blíž, málem jsem padla. Byla to moje fotka z pláže v Bulharsku. Posílala jsem totiž Marjam odkaz na svou fotku, aby mě poznala na letišti. Takže uvítání to bylo pěkné.

Den pokračoval docela logicky. Marjam mě zavezla do jejího domu, kde žije spolu s dvěma kočkami (Lui a Fery). Marjamin dům je nedaleko centra města. Je to dvojdomek, 3+1, s malou zadní zahrádkou. V přízemí je kuchyň, obývací pokoj a malá předsíň. Nahoře dvě ložnice a koupelna. Můj pokoj je docela malý, ale útulný. Vybalila jsem se, šla se poprvé projít po Kellsu a nakoupit. Jednohodinový jetlack mě zmohl, takže kol 9 jsem už ležela v posteli a četla vnitřní stranu víček.

V sobotu jsme s Marjam podnikly shopping výlet do města Trim, do Lidlu. Je to asi celoevropská záležitost, že je Lidl všude nejlevnější. Nakoupila jsem zásoby na 3 měsíce dopředu a budu si každý den vařit. Jídlo a pití v restauraci je tu totiž hodně drahé, ale na druhou stranu kam se hrabe na Finsko, to se nedá srovnat :-) Odpoledne dorazili Marjamini známi z Holandska, kteří tráví dovolenou v Irsku. Byli to dva studenti medicíny Arn a Marjam (další). Později dorazila další známá Dafné (taky Holanďanka žijící v Irsku) a mohli jsme vyrazit na Barbecue party ve western stylu, které se konalo ve vedlejší vesnici v jezdeckém klubu. Vstupné bylo pro mě šílených 20 euro, ale peníze šly na výzkum rakoviny, takže to až tak moc nebolelo. Nafasovala jsem od Marjam westenovou košili s třásněmi a šílený cowboy klóbrc (viz foto). Ironií osudu je, že jedny z prvních zážitků v Irsku jsem strávila ve společnosti Holanďanů v texaském oblečku (čímžto zdravím svou setru a kluky :-) Akce to byla velkolepá. Přišlo kolem 400 domorodců, peklo se celé prase, hrála živá irská country kapela a Irové řádili na parketu (ehm…na uhrabané hlíně ve stáji) jako divý, až jsem chvílemi nevěřila svým očím. Zkusila jsem svůj první Guinness a pořádně se najedla do zásoby (moje inklinace k vegetariánské stravě byla pro tento večer uložena k ledu). Ve 3 hodiny jsme už byli zničení tancováním a odebrali jsme se taxíkem k domovu. Bylo to príma akce, ale víc takových by mě asi přivedlo na dlažbu. Ode dneška šetřím :-)

Jak už jsem psala na začátku, dneska (v neděli) konečně vylezlo sluníčko a bylo docela teplo. Vyrazila jsem prozkoumat okolí. Je tu nádherně. Zelená, zvlněná krajina, docela divoké řeky a všude krávy, ovce, koně nebo oslíci. Mám krapek problém se tu procházet, protože je pro mě těžké si opravdu uvědomit, že se tady jezdí i chodí na opačné straně. Takže buď někde stojím jak tvrdé Y a snažím se přejít cestu nebo do někoho pořád vrážím. No snad se mi to časem v mozku přepne. Už se těším na další výlety. Ale asi jich nebude mnoho, protože od zítřka začínám pracovat. Takže se těště na další Irský zpravodaj.

Hezký den přeje Marketa O’Volna

Fotky najdete zde: http://picasaweb.google.com/marketa.volna/PrvnVKendVIrsku