Zdravím do zasněženého Česka, ale i jinam!
Tak už se mi to krátí. Příští týden mě máte zase doma. Aer Lingus zrušil plánovanou stávku, tak snad už nic nebrání tomu, abych v úterý dorazila. Snad jen sněhová bouře…takže mi prosím držte palce.
Co nového v Irsku. No všude už je vánoční šílenství. Během výletu s kamarádkou Janou jsme viděly v Dublinu rozsvěcování velkého vánočního stromu (teda jsou to spíš drátěné koule omotané vánočními svíčkami epilepticky blikajícími do kraje) na hlavní třídě. Řeknu vám, dost divný pocit slyšet Tichou noc a jásající vánoční dav 9. listopadu…ale krize zasáhla docela citelně i Irsko, tak se obchodníci i politici snaží co nejdřív navodit vánoční atmošku, aby obyvatelstvo začalo nakupovat. A s tím Irové problém nemají. Fenomén Keltského Tygra jim umožnil projít dobrým „shopping“ školením. Lidi se mě pořád více ptají, co si myslím o Irsku. Řeknu vám, je stále těžší a těžší odpovědět. Chci být slušná a potěšit je, tak se snažím vypíchnout klady irské kultury, ale čím jsem tu déle a mám možnost pozorovat dění a mluvit s různými lidmi, tak vidím stále více negativ. Ale to je asi normální.
Minulý týden jsem byla nemocná a pořád nejsem 100% zdravá, ale to už asi tady ani nebudu. Takže jsem ležela v posteli a sem tam se snažila makat na svém výzkumu. V pondělí jsem měla poslední dvě interview, takže teď o víkendu pojedu naposled do Dublinu jen jako turista.
Tento týden mě čeká ještě jedno mini-školení a jinak už balení, kopírování, psaní závěrečných zpráv a loučení. Upřímně mohu říct, že mi kolegové příliš nepřirostli k srdci. Jedním z důvodů je asi rozdílnost kultur nebo spíš rozdílnosti v žebříčku hodnot. Někdy si v kanceláři připadám jak mimozemšťan, ale ten pocit mívám i v ČR, takže těžko říct, v čem je to jiné. Možná je to tím, že jsem po delší době potkala „normální“ lidi. Moji kamarádi, známí, kolegové a rodina jsou lidi z podobného těsta jako já a vlastně tohle je pro mě po dlouhé době možnost potkat lidi z jiného prostředí. Podobný pocit jako já má i moje spolubydlící Marjan a Susan, která do firmy nastoupila před pár týdny. Obě jsou velmi otevřené a méně zaměřené na „materiální blaho“ než ostatní. Obě mají ve firmě poměrně nezáviděnihodnou pozici outsiderů. Rozdíly ve firmě se ukázkově projevily v otázce vánočního firemního večírku. Pro mě, ale i pro Marjan a Susan , je vánoční večírek o lidech, o dobrém jídle a pití při zvuku vánočních koled, případně při pokusu o zpěv některého z kolegů při karaoke. Zbytek firmy to letos viděl jinak. Vánoční večírek se letos koná…tadááá…v Madridu, ve Španělsku. Firma zaplatí letenky, hotel i útratu. A to vše v dobách ekonomické krize. Nemluvě o uhlíkové stopě. Já nejedu, protože už budu doma a Marjan se Susan odmítly nabídku a radši zůstanou v kanceláři. Takže si asi umíte představit náladu ve firmě. Ale pro mě jsou to cenná poznání toho, jak tzv. „lidské“ záležitosti můžou ovlivňovat fungování firmy.
Takže užívejte sněhu a brzy nashle :-)
Maki O'Makule
PS: Fotka, která je součástí tohoto příspěvku, byla pořízena v Dublinu, ve čtvrti Ballymun. Je to čtvrť, ve které probíhá už deset let proces revitalizace. Některé části jsou už v docela dobrém stavu, ale zbytek oblasti připomíná spíš Rumunsko. Dům na fotce je z větší části neobývaný nebo vyhořelý. A slovy Járy Cirmana "zatímco poníci (nebo jeleni) se klidně pasou :-)
Kdo ještě neviděl fota z minule,tady je odkaz:
