Něco proti podzimní depresi

Je vám zima, tma, smutno nebo cítíte, že vám něco chybí?
Tak třeba vám tohle pomůže trochu "ožít"
http://www.youtube.com/watch?v=iimMKWF7SK0

Přeji příjemný zážitek!

Zdravím do zasněženého Česka, ale i jinam!

Tak už se mi to krátí. Příští týden mě máte zase doma. Aer Lingus zrušil plánovanou stávku, tak snad už nic nebrání tomu, abych v úterý dorazila. Snad jen sněhová bouře…takže mi prosím držte palce.

Co nového v Irsku. No všude už je vánoční šílenství. Během výletu s kamarádkou Janou jsme viděly v Dublinu rozsvěcování velkého vánočního stromu (teda jsou to spíš drátěné koule omotané vánočními svíčkami epilepticky blikajícími do kraje) na hlavní třídě. Řeknu vám, dost divný pocit slyšet Tichou noc a jásající vánoční dav 9. listopadu…ale krize zasáhla docela citelně i Irsko, tak se obchodníci i politici snaží co nejdřív navodit vánoční atmošku, aby obyvatelstvo začalo nakupovat. A s tím Irové problém nemají. Fenomén Keltského Tygra jim umožnil projít dobrým „shopping“ školením. Lidi se mě pořád více ptají, co si myslím o Irsku. Řeknu vám, je stále těžší a těžší odpovědět. Chci být slušná a potěšit je, tak se snažím vypíchnout klady irské kultury, ale čím jsem tu déle a mám možnost pozorovat dění a mluvit s různými lidmi, tak vidím stále více negativ. Ale to je asi normální.

Minulý týden jsem byla nemocná a pořád nejsem 100% zdravá, ale to už asi tady ani nebudu. Takže jsem ležela v posteli a sem tam se snažila makat na svém výzkumu. V pondělí jsem měla poslední dvě interview, takže teď o víkendu pojedu naposled do Dublinu jen jako turista.

Tento týden mě čeká ještě jedno mini-školení a jinak už balení, kopírování, psaní závěrečných zpráv a loučení. Upřímně mohu říct, že mi kolegové příliš nepřirostli k srdci. Jedním z důvodů je asi rozdílnost kultur nebo spíš rozdílnosti v žebříčku hodnot. Někdy si v kanceláři připadám jak mimozemšťan, ale ten pocit mívám i v ČR, takže těžko říct, v čem je to jiné. Možná je to tím, že jsem po delší době potkala „normální“ lidi. Moji kamarádi, známí, kolegové a rodina jsou lidi z podobného těsta jako já a vlastně tohle je pro mě po dlouhé době možnost potkat lidi z jiného prostředí. Podobný pocit jako já má i moje spolubydlící Marjan a Susan, která do firmy nastoupila před pár týdny. Obě jsou velmi otevřené a méně zaměřené na „materiální blaho“ než ostatní. Obě mají ve firmě poměrně nezáviděnihodnou pozici outsiderů. Rozdíly ve firmě se ukázkově projevily v otázce vánočního firemního večírku. Pro mě, ale i pro Marjan a Susan , je vánoční večírek o lidech, o dobrém jídle a pití při zvuku vánočních koled, případně při pokusu o zpěv některého z kolegů při karaoke. Zbytek firmy to letos viděl jinak. Vánoční večírek se letos koná…tadááá…v Madridu, ve Španělsku. Firma zaplatí letenky, hotel i útratu. A to vše v dobách ekonomické krize. Nemluvě o uhlíkové stopě. Já nejedu, protože už budu doma a Marjan se Susan odmítly nabídku a radši zůstanou v kanceláři. Takže si asi umíte představit náladu ve firmě. Ale pro mě jsou to cenná poznání toho, jak tzv. „lidské“ záležitosti můžou ovlivňovat fungování firmy.

Takže užívejte sněhu a brzy nashle :-)

Maki O'Makule

PS: Fotka, která je součástí tohoto příspěvku, byla pořízena v Dublinu, ve čtvrti Ballymun. Je to čtvrť, ve které probíhá už deset let proces revitalizace. Některé části jsou už v docela dobrém stavu, ale zbytek oblasti připomíná spíš Rumunsko. Dům na fotce je z větší části neobývaný nebo vyhořelý. A slovy Járy Cirmana "zatímco poníci (nebo jeleni) se klidně pasou :-)

Kdo ještě neviděl fota z minule,tady je odkaz:

http://picasaweb.google.com/marketa.volna/IrskoSJanKem#

Pro nemoc (zase) příspěvek odložen

Irské klima mi rozhodně nesvědčí. Jsem už zase nemocný člověk. Původně jsem měla v plánu podat zprávu o výletu s kamarádkou Janou, ale nějak se necítím na delší rozepisování.
Takže tady najdete fota:
http://picasaweb.google.com/marketa.volna/IrskoSJanKem#

Co se mi nejvíce líbilo na výletě?
Túra podél poloostrova a výhled na úžasné útesy a moře.
Pes, který se k nám na naší túře přidal.
Západ slunce v přístavu, kde jsme viděli divoké tuleně.
Domek našeho hostitele Locha (www.couchsurfing.com).
Muzeum Georgian House.

Hezkou neděli

Markéta

Halloween a jiné

Mí drazí,

další týden v Irsku je za mnou. Byla jsem seriozní účastník konferencí, čarodějnice, Robin Hood a turista. Ptáte se, jak jsem to všechno stihla? Tak se hezky posaďte, uvařte si čaj a čtěte :-)

V pátek se konala konference na hradu Slane. Je to prakticky jediný stojící a užívaný hrad v Meath. Ostatní hrady jsou spíš velmi impozantní zříceniny. Slane Castle patří Lordu Henry Mount Charles a pro veřejnost je otevřený jen v létě a příležitostně i během roku. Dobrou příležitostí je například koncert Rolling Stones, Madonny, U2 nebo příští léto Oasis. Na hradu je možné mít i svatbu, leč tu si může dovolit pouze dublinská smetánka.
Jak už jsem se zmínila, já byla na hradě na konferenci. Konference se týkala Evropské úmluvy o krajině a Village Design Statement (krkolomný překlad -Zpráva o designu vesnice). O co jde? No pokusím se to vyjádřit jasně, stručně, názorně. Evropská krajina byla po staletí formována člověkem k jeho obrazu. Na stavbu domu byly používány místní suroviny, každá vesnice měla nějakou specifičnost např. určitý druh oken, barvu omítky atd. Když se člověk před sto lety podíval z hory na krajinu pod sebou, pravděpodobně byly jeho oči potěšeny. Dneska, aby se bál člověk otevřít oči. Z vrcholu kopce v lepším případě vidí holé stráně sjezdovek a socialistické horské hotely, v horším případě fabriku typu Hyundai. Evropská úmluva o krajině se mimo jiné snaží zachovat zbytky původní evropské krajiny a Village Design Statement je nástroj k realizaci této idey. Vesnice s pomocí grantu a podpory místních obyvatel vytvoří zprávu, ve které označí výjimečné prvky v architektuře nebo struktuře vesnice a ty se snaží dále zachovat, případně při stavbě nových budov následovat kulturní dědictví. Takže se potom nemůže stát, že ve vesnici, kde 90% budov tvoří dřevjanky, někdo s prominutím „vyblije“ své ego do krajiny ve formě podnikatelského baroka. Byla to zajímavá konference, které se zúčastnilo plno uvědomělých idealistických lidí (v překladu…stejní blázni jako já :-)

Aby konferencí nebylo málo, včera večer jsem se vrátila z další velmi zajímavé konference o Green Infractucture (Zelená infrastruktura). Tam jsem si rochnila ještě víc. Konference byla dvoudenní a konala se v přímořském městečku Malahide pár kilometrů severně od Dublinu. Přednášející byly a jsou kapacity v oboru a přijeli z USA, Velké Británie, Holandska, Švédska a samo z Irska. Opět samí lidé plní ideálů, které ovšem nejsou založen jako u mě na naději v lepší budoucnost, ale na zkušenosti, že ideály lze realizovat. Tato povznesená nálada byla ještě umocněna vítězstvím Obamy ve volbách, takže když irský ministr životního prostředí oficiálně na konferenci pogratuloval novému prezidentovi ke zvolení, Američani vyskakovali, jásali, tleskali a objímali se. Není se čemu divit. Byli to všichni vědci nebo lidi z neziskového sektoru a ti opravdu úpěnlivě touží po změně ve vedení země, která více ocení jejich práci. Jak už jsem se zmínila, téma konference bylo zelená infrastruktura. Je to nový přístup v pohledu na zelené plochy na úrovni států, regionů, měst a obcí. Zeleň je zde vnímána rovnocenně k tzv. šedé infrastruktuře (dálnice, železnice, budovy, potrubí) atd. Nebudu to tady moc rozepisovat, bo vás nechci úplně unudit, ale každopádně pro mě to byl velký přínos a už se těším, jak některé poznatky „vpašuju“ do svého výzkumu a třeba někdy v budoucnu i do praxe. Mé nadšení bude ale pravděpodobně „sešrotováno“ českou realitou…v případě Moravskoslezského kraje oranžovo-rudou :-(

No kromě konferencí jsem byla párkrát v kanceláři. Mám nové úkoly, takže se do konce stáže můžu ještě nějak projevit. Taky jsme měli Halloween. Dětičky u dveří krvácely, bledly, cenily zuby, trčely jím žebra, poletovaly, poskakovaly, kvokaly a vyluzovaly jiné různé zvuky. Bylo to docela fajn…já jsem se převlékla za čarodějnici (někteří mohou namítnout, že jsem se ani moc nemusela převlékat) a strašila jsem je taky. Dávaly jsme jim bonbóny a po osmé večerní už byl klid. V sobotu jsme se po cestě na tradiční týdenní nákup stavily na Hill of Tara. Je to posvátný kopec (spíš kopeček) nedaleko Navan, kde údajně kdysi dávno sídlili legendární irští králové. Je to pěkné místo, rozhled široko daleko, krásný kostel, různé archeologické nálezy. My jsme tam byly zrovna v době, kdy tam skupina nějakých lidí tančila v kruhu a k tomu jim bubnovali hudebníci. No a v neděli jsem celý den byla v lese (což je v Irsku docela vzácnost) a učila se střílet z luku. Bylo to dobrobrůžo hlavně proto, že jsem se co chvíla bořila do bahna. Terče byly gumové 3D modely zvířat důmyslně rozmístěné po lese. Nu lukostřelba není asi sport pro mě (Robin za mě nebude), ale každopádně to bylo zajímavé zkusit.

No a zítra. Zítra mi přijede kamarádka z Česka na návštěvu. V práci dostanu pár dní volna, takže budeme spolu poznávat krásy Irska, ale hlavně Dublinu a okolí.

Takže to je protentokrát všo a 2. prosince mě máte v ČR jak na ořu.

Have a nice day

Maki O’Makule
http://picasaweb.google.com/marketa.volna/HallowenAJin#

Sněží! :-)

V Irsku sněží prý dvakrát do roka. Mám to štěstí to vidět na vlastní oči. Dneska od rána je chumelenice jak blázen...obří vločky, mokro a Irové panikaří :-) Pro mě je to hezký dárek k narozeninám.

Maki O'Makule z winter Ireland

Nové zprávy z Irelandu

Omlouvám se všem, kdo netrpělivě čekají na můj další díl zpravodaje. Začátkem týdne jsem neměla čas a koncem týdne mne od psaní odradili mnohem prozaičtější důvody. Nesvědčí mi totiž místní klima (plus se na mě asi podepsal šok z výsledků voleb…netřeba dále komentovat :-). Po 3 týdnech mě opět přemohla nemoc. Zase „chest infection“ pod co se schová skoro cokoli. Prostě tu na všechno kašlu jak starý tuberák a mám teplotu a motá se mi hlavice. Pan doktor předepsal antibiotika a dneska mi je už lépe. Tak jsem se pustila do psaní.

Co nového? Irsku momentálně vládne šílenství jménem Halloween (tedy kromě šílenství jménem finanční krize). Příšery, duchové a jiné hrůzostrašné existence jsou prakticky všude. A samozřejmě nepostradatelné dýně. Taky dělbuchy, petardy a ohňostroje. Naše kočky z toho nejsou moc nadšené. Já také ne, protože jsem momentálně v domě sama (Marjan odjela na pár dní do Španělska). Horečka a všeobjímající duchařská nálada mě nenaplňují moc optimismem. Svátek vrcholí příští pátek, tak jsem zvědavá, co mě čeká. Snad nějaká bububu party :-)

A co u mě nového?

Minulý týden jsem trávila více dnů mimo kancelář než je obvyklé. Byla jsem dvakrát v Dublinu kvůli výzkumu. Minulý pátek jsem měla šanci mluvit s největšími „zvířaty“ z Dublin City Council (magistrát Dublinu). Bylo pro mě z hlediska výzkumu velmi zajímavé. Navíc je vždy velmi příjemné někoho potkat v souvislosti s výzkumem. Irové jsou totiž extrémně přátelští, i když to zrovna nemyslí moc upřímně. Prostě jsou za všech okolností milí. Což můj výzkum činí mnohem jednodušším. Park Superintendant Gerry mě dokonce vzal na oběd. Bylo to fajn, jen pořád nemohl pochopit, že naše země se jmenuje Czech Republic. Dal mi hromadu materiálu ohledně parků v Dublinu, stejně tak jeho kolegové z oddělení. Myslím, že v prosinci zase budu řešit, jak to všechno nacpat do kufru. Další schůzky jsem měla v Dublinu toto úterý. Bylo to taky zajímavé, protože jsem konečně měla možnost potkat někoho z vědeckého prostředí. No díky těmto setkáním můj výzkum začíná dostávat jasné kontury. Snad své „věřitele“ nezklamu :-)

V kanceláři jsem nebyla ani ve středu. Meath Partnership pořádal tzv. „projektový den“ pro členy dozorčí rady. Protože od 1. listopadu začne běžet nový program LEADER je i dozorčí rada plná nových lidí. Jedná se lidi z různých občanských sdružení, lokální politiky, významné osoby. Aby všichni tito důležití lidi pochopili, co dělá Meath Partnership, uspořádala pro ně firma celodenní výlet po různých realizovaných projektech. A protože jsem byla hodná, mohla jsem jet taky. Den jsme začali v továrně na potraviny, kde dělají hotová jídla pro restaurace. Navlíkli nás do bílých plášťů, na hlavu legrační čepec a na nohy návleky jako k doktorovi za starých časů. Lehce jsem se tam dusila, protože kašlání zakázáno. Tak jsem to rychle proběhla a mazala ven. Další zastávka byla ve venkovském muzeu v Moynolty. V depozitáři tam mají různé heblata, oradla, staré bryčky, kola, nářadí aj. Taky využívají vysoko výhřevné brikety na topení, takže projekt byl podpořen i agenturou pro obnovitelné zdroje a univerzita tam zkoumá jaký má vytápění účinek. Další zastavení na naší cestě byla Woodfield Open Farm. Tam už jsem málem zůstala. „Open farm“ znamená, že se na farmě může kdokoli zastavit, dát si kafe a koláček v kavárničce a muchlit se vší zvěří. Mají 27 psů, nespočet oslíků, poníků, koz, koní, oveček a různé drůbeže. Já byla v sedmém nebi. Mám psí absťák, takže jsem se celou návštěvu mazlila s psékama. Dále jsme pokračovali do sýrárny, která vznikla díky podpoře LEADER ze starého železničního nádraží. Pošmákli jsme si na sýruskácha a pokračovali na další štaci. Čekal nás oběd, který jsme si ale museli uvařit sami. Další projekt, který byl podpořen z peněz z LEADER, je škola vaření. Vařili jsme ve skupinách po 4 a byl to docela dobrý team building. Na oběd jsme měli dýňovo-kokosovou polévku, k tomu bylinkami plněnou ciabattu a pak César salát s kuřecím. Byla to mňamka. Značně posilněni jsme pokračovali podívat se na další dva projekty – na 4hvězdičkové ubytovací kapacity při rodinné farmě a na centrum pro postižené děti (většinou autismus), kde mají možnost cvičit a procházet různými terapiemi. Byl to rozhodně zajímavý den, ale hodně dlouhý. Byla jsem už nalomená nemocí, takže večer jsem padla do postele jak padavka. A už se nezvedla. Jen k doktorovi jsem musela dojít.

Na mém fóru se objevily otázky, jak je vlastně moje stáž financovaná a co je to za program.

Takže odpověď: Momentálně jsem na Erasmus pracovní stáži. Každý student vysoké školy v EU má možnost jet na tuto stáž. Musí být ale schopen sehnat si firmu/organizaci, která bude ochotná ho na minimálně 3 měsíce a maximálně na 12 měsíců přijmout do svých řad. Což není vůbec lehký úkol. Poslala jsem cca 50 žádostí, měla jsem podporu významných lidí z našeho kraje, ale přesto to bylo docela složité. Nakonec se mi podařilo sehnat stáž u Meath Partnership díky předchozím kontaktům naší katedry s firmou. Hodně mi pomohl David Novák, kterému chci ještě jednou moc poděkovat – DĚKUJU. Určitě lze sehnat stáž i bez kontaktů, ale je to složitější a trvá to docela dlouho. Já začala posílat maily už v lednu a úspěch se dostavil až v půlce května. Takže je to běh na dlouhou trať. Pokud chce někdo zkusit jet na stáž, má rada zní: nevzdávat se, zkoušet různé cesty a věřit, že člověk nakonec něco sežene. A jak je to s financováním? Měsíčně tu dostávám stipendium 698 euro. Stipendium částečně kryje EU částečně český rozpočet. No není to mnoho. Jen za ubytování dám měsíčně 360 euro a se zbytkem musím nějak vyžít. Navíc jsem si musela dopředu našetřit na letenku, pojištění a jiné výdaje. Takže zadarmo to není, ale zkušenost k nezaplacení :-)

Ještě jedna vtipná fotografie. Je to kruhový objezd nedaleko Dublinu. Křižují se tu dvě nadúrovňové dálnice, železnice a vodní kanál. Ještě nikdy jsem neviděla most (spíš aquadukt), po kterém teče voda. Tak by mě zajímalo, kolik tady stoji kilometr dálnice.

Zdraví Vás Maki O’Makule z postele

Fota naleznete tady: http://picasaweb.google.com/marketa.volna/ProjectDayInMeathDublin#

Koho budete volit?

Zítra a v sobotu jsou krajské volby a já nemůžu volit :-( I když zítra budu v Dublinu, nedaleko české ambasády, bohužel do krajských voleb se dá volit pouze z území České republiky.
Ale vy můžete! Koho budete volit vy? Už máte jasno?
Můj přítel Standa na to šel od lesa. Prozradím Vám jeho taktiku.
Položil si otázku: Co nejvíce trápí můj kraj?
Každého samozřejmě tíží něco jiného. Moje odpověď na otázku je jasná.
Podle mě je největším problémem Moravskoslezského kraje hrozivá kvalita životního prostředí a nízká míra občanské participace. Ke zlepšení životního prostředí existuje mnoho nástrojů a i gaučové občany lze dobrou motivací rozhýbat.

Přeji Vám dobrou volbu při rozhodování u volební urny.
Hezký víkend
Markéta