Zdravím všechny doma i nedoma! Dnešní příspěvek bude nedlouhý a možná ani ne moc zajímavý, protože mě bolí hlavule a půjdu radši asi spát. Co jsem do minulého čtvrtku dělala? Ve čtvrtek večer jsem byla pozvána na předávání cen Tidy Towns města Kells. Brian, který je Marjanin a teď i můj známý, je předsedou sdružení Tidy Towns a celou akci organizoval. Akce se konala v místním hotelu v hlavním sále. Sál byl vyzdoben bílými ubrusy, bílými liliemi a stříbro se jen blýskalo. Všude kulaté stoly a v čele sálu dlouhý hlavní stůl pro „papaláše“. Protože Brian nezkazí žádnou legraci, posadil mě a Marjan k hlavnímu stolu. Takže po mé levici seděli různí zastupitelé kraje, hlava místní policie, zástupce hospodářské komory, hlava Meath Tourism atd. Cítila jsem se tak vskutku „jako doma“ :-) Při chutné večeři o třech chodech jsem konverzovala s manželkou jedno politika. Byla to velmi příjemná paní, jen mě zaskočila otázkou, kdy se Rumunsko odtrhlo od České republiky. Tak jsem paní vysvětlila, že ležíme ve střední Evropě a že máme hranice s Německem a s Rakouskem a že s Rumunskem žádné hranice nemáme a že jsme nikdy nebyli součástí jednoho státu. Paní se velmi divila. Hlavním programem akce bylo předávání cen za nejkrásnější zahradu, za nejkrásnější zeleninovou zahradu, za nejkrásnější předzahrádku atd. Marjan na akci dělala fotografa, takže jsem po čase zůstala u stolu sama s papalášema. V jeden okamžik do sálu vstoupil vysoký šedovlasý pán a v sále to zašumělo. Byl to county manager (největší boss v kraji). Brian ho přivítal a posadil ho na židli vedle mě. Hleděl na mě, protože takovou mladou a navíc neznámou (slovanskou) tvář vedle sebe nečekal. Řekla jsem mu, že jsem Marketa from Czech Republic. No moc to nechápal, tak jsme se na něho jen culila. Propříště si musím vymyslet nějakou story o tom, jako že jsem zástupce Tidy Towns v Česku nebo tak něco. Akce pokračovala vystoupením country kapely, což byl pro mě jasný signál, že se mám odebrat na lóže.
V pátek ráno jsem totiž poprvé v týdnu šla do práce. Byl to výjimečný den, protože šéf Michael slavil 60. narozeniny. Ráno jsme mu přichystali překvapení…balónky, dort se svíčkami a dáreček (GPSka do auta). V poledne jsme šli na oběd do nového čínské restaurace a oslavili to. Byl to pro mě úspěšný den, protože mezi všemi těmi oslavami jsme měla možnost odprezentovat své návrhy pro East Meath. Michaelovi se to líbilo a tak snad některé mé návrhy budou uvedeny v život.
O víkendu jsem ležela v posteli a dávala se do pořádku. Taky jsem dělala na svém výzkumu. V sobotu večer, když už jsem skoro spala, naběhla Marjan do mého pokoje, že prý jsem vyhrála lotto. O co jde? V kanceláři si každý vybral číslo od 1 do 44. Každý týden dáváme všichni v kanceláři 2 eura do společného banku a v sobotu večer, kdy se losuje v televizi místní loterie (něco jako Sportka) se všichni soustředí na bonus ball, protože ten rozhodne, jestli někdo v kanceláři vyhraje společně vložené peníze. V banku bylo naspořeno 290 euro, protože nikdo už více jako 4 měsíce nevyhrál. Já jsem si říkala, že 2 eura týdně mě nezabijou a že nebudu trhat partu. V sobotu jsme si zrovna kontrolovala svůj rozpočet do konce pobytu a říkala jsem si, že mám fakt problém a že musím šetřit, abych to tady do konce listopadu nějak přežila. No a vše se vyřešilo :-) Včera jsem slavnostně v kanceláři převzala výhru. Do kanceláře jsem nakoupila hromadu sladkostí, ať mají z mojí výhry aspoň trošku radost i ostatní.
Dneska jsem byla na obědě s kolegyní Elle. Minulý týden byla s manželem na výletě v Praze. Nikdy předtím v ČR nebyla. Dneska při obědě mi líčila, jak je to krásné město, jak si to moc užili. Taky říkala, že si myslela, že v Praze uvidí smutné tváře starých žen v šátku, žebrající děti a toulavé psy. Když mi to povídala, skoro jsem se válela smíchy po podlaze. Je to fakt až směšné, jak zkreslené představy o střední a východní Evropě tady mají. Aby jí to nebylo líto, tak jsem jí u stolu se šálou na hlavě zahrála „smutnou ženu z východního bloku“ :-)
Takže to byl můj další týden v Kellsu.
Hezký večer
Maki O’Makule
Žádné komentáře:
Okomentovat